Měření světla je zásadní v různých oblastech, od fyziky po fotografii. Pochopení svítivosti a intenzity zahrnuje principy fyziky, měření a jednotek, stejně jako matematické a statistické analýzy.
Zářivost
Svítivost měří celkové množství energie emitované světelným zdrojem za jednotku času. V astronomických termínech se běžně používá k popisu celkového množství energie emitované hvězdou nebo jiným nebeským objektem. Svítivost je důležitým faktorem pro pochopení jasu a energetického výdeje hvězd a dalších světelných zdrojů.
Měření a jednotky
Svítivost se obvykle měří ve wattech (W), což představuje celkový výkon světelného zdroje. V astronomických pozorováních se svítivost často vyjadřuje ve slunečních jasech, kde 1 sluneční svítivost je ekvivalentní množství energie emitované Sluncem.
Matematika a statistika
Matematicky lze svítivost světelného zdroje vypočítat pomocí vzorce L = 4πR^2σT^4, kde L je svítivost, R je poloměr světelného zdroje, σ je Stefanova-Boltzmannova konstanta a T je teplota světelného zdroje měřeného v kelvinech.
Intenzita
Intenzita se týká množství světelné energie procházející danou oblastí za jednotku času. Je to důležitý koncept ve fotografii, fyzice a inženýrství, protože určuje vnímanou jasnost světelného zdroje nebo sílu radiačního pole.
Měření a jednotky
Intenzita se obvykle měří v jednotkách, jako je lux (lx) nebo kandela (cd), v závislosti na kontextu a aplikaci. Lux se používá k měření osvětlenosti povrchu, zatímco kandela se používá k měření intenzity světla zdroje v určitém směru.
Matematika a statistika
Matematicky lze intenzitu vypočítat pomocí vzorce I = P/A, kde I je intenzita, P je výkon světelného zdroje a A je plocha, kterou světlo prochází.